Protančila jsem 3 svatby 💍

(aneb kulturní šok, který voněl po jollof rice a třpytil se barvami)

Když jsem byla pozvána na svou první svatbu v Nigérii, neměla jsem vůbec tušení, co mě čeká. Byla jsem v Nigérii poprvé s naším tehdy tříletým chlapečkem, bylo mi čerstvých 24 let a měla jsem představu, že svatba je svatba. Nějaký obřad, hezké šaty, hostina, pár proslovů.

Jenže v Nigérii je svatba všechno, jen ne formální událost. Je to oslava, která se blíží festivalu. Tančí se. Hodně se jí. A hlavně, každý, ale opravdu každý, má na sobě něco krásného.

Když jsem to viděla poprvé, byla jsem v šoku. Ne z přemíry barev nebo třpytek, ale z toho, jaká v tom byla harmonie. Jak se tu každý člověk stal součástí celkového obrazu. A jak ženy nosily svoje šaty s takovou hrdostí, že by klidně mohly kráčet po módním mole. 

V roce 2009 ještě nebyly chytré telefony, a proto mám z této návštěvy jen málo fotografií. Přiložím ale několik snímků z oslav, které jsem navštívil později – právě kolem Vánoc jich bývá nejvíc, i díky skvělému, suchému počasí bez dešťů.  

Tradiční i církevní svatba - dvě oslavy jednoho dne

Když šaty mluví: Aso Ebi, gele a mužská elegance

Jedna z nejkrásnějších věcí na svatbě je sledovat, jak se odívají ženy. Aso Ebi, tedy skupinové oblečení, je nejen vizuálně efektní, ale také silně komunitní. Znamená: patřím k nevěstě, podporuju ji, jsem tu s ní.

Každá žena si šaty nechá ušít podle sebe, ale ze stejné látky. Někdo má krajku, jiná úzký střih, další si zvolí dramatické rukávy. Spojují je barvy a úcta ke společnému okamžiku.

K tomu se nosí gele, výrazná pokrývka hlavy. Naučit se ji uvázat je kapitola sama pro sebe. A přestože jsem se s ní zpočátku prala (občas doslova), rychle jsem pochopila, že je to víc než módní doplněk. Je to koruna. A ženy ji nosí s noblesou.

Muži obvykle nosí šaty podle svého postavení - tradiční tuniky, kaftany, vyšívané čapky. Často se ladí se svojí ženou, a když pár dorazí společně, je to jako příchod královské delegace. V barvě, eleganci a postoji.

Moje role? Návštěva z jiné kultury – přijatá jako vlastní

Nejtěžší nebylo pochopit rituály, ale uvolnit se a dovolit si být součástí. Přestat se dívat očima cizinky a začít se dívat srdcem.

Nigérie mě v tomhle proměnila. Tady jsem pochopila, že krása nemá jedinou formu. Že šaty nejsou jen dekorace, ale i jazyk. A že i když jsem bílá, jiná a přišla jsem zdaleka, můžu být součástí, když přijdu s respektem a otevřeností.

Proč by tohle měla zažít každá žena?

Na svatbách v Nigérii mě vždy dojme jedna věc: jak hrdě a radostně vypadá úplně každá žena. Bez ohledu na věk, velikost nebo stav. Jako by ten den nepatřil jen nevěstě, ale všem ženám, které se na ní podílejí.

Africká móda totiž umí dát ženám něco, co v Evropě často ztrácíme: pocit krásy bez podmínek. A tak jsem si odnesla nejen vzpomínku na oslavu lásky, ale i nový pohled na sebe samu.

Když se vaří pro stovky: aneb, láska podávaná na talíři

Dalším obrovským překvapením pro mě bylo, jak dokonale zorganizovaná je příprava jídla, i když se na svatbu chystá třeba dvě stě nebo tři sta lidí. Jídlo je v Nigérii součástí respektu. Nestačí ho mít "dost". Musí být chutné, horké, a rozdané tak, aby každý dostal. I ten, kdo přijde pozdě.

Do příprav se zapojují ženy z rodiny, kuchařky z vesnice, ale i profesionální catering, pokud si to rodina může dovolit. Oslavy často probíhají na dvoře, v pronajatém stanu nebo pod širým nebem, v jedné části se mezitím v obřích hrncích vaří rýže, dusí maso, připravují omáčky, smaží plantainy (zeleninové banány).

Nejčastější jsou dvě volby: rýže (např. jollof rice, fried rice nebo white rice s kuřetem) nebo swallow ", což je příloha, jako je eba, semo nebo fufu, podávaná s hustou omáčkou a masem (např. egusi, ogbono, ofo nkwu).

Jídlo se rozdává s přesností armádní operace. Na začátku svatby obvykle vidíte mladé muže a ženy v rukavicích, kteří rozváží talíře podle stolů nebo skupin. A i když jsou kolem desítky nebo stovky hostů, nestane se, že by někdo zůstal o hladu. To by byla pro rodinu hanba.

Na své první svatbě jsem dostala porci jollof rice, kuře a smažený plantain. Seděla jsem v horku pod otevřeným stanem, s šumem hudby v pozadí a třpytem gele okolo mě - a měla pocit, že tahle země mě objímá jídlem.

Tradiční Igbo svatba - rituál spojení dvou rodin

Civilní obřad na úřadě Nigerijci příliš neprožívají, většinou jde o formalitu a podepsání potřebných dokumentů k legalizaci svatby. Naopak církevní obřad je vekou událostí a před církevní svatbou probíhá v Igbo kultuře tradiční svatba. Ta je hluboce zakořeněná v historii a rodině. Je to víc než jen formální obřad. Je to schválení a spojení dvou rodin. 

Celý rituál se obvykle odehrává u rodiny nevěsty. Začíná se přivítáním ženichovy rodiny. Přinesou se dary, jídlo, pití, a hlavně kolový ořech, který má v Igbo kultuře hluboký symbolický význam. Bez něj se nevede žádná vážná diskuze.

Pak nastává něco jako vyjednávání - tradičně symbolické. Rodina nevěsty musí ženicha "přijmout". Následuje požehnání starších a velmi krásná část, kdy nevěsta vchází do prostoru mezi hosty, nese pohár nebo lahev vína a hledá ženicha. Tančí k němu, klekne, podá mu nápoj a tím ho "vybere".  To je moment, kdy celá svatba propukne v potlesk a jásot.

Poté rodiny přistoupí k výměně darů a oficiálnímu spojení. Nevěsta i ženich se převlékají do tradičních šatů, podle regionu.

A v tu chvíli víte, že tohle není jen svatba. Je to rituál, který se předává z generace na generaci.